Harry a Lupin seděli v pokoji Harryho zesnulého kmotra. Harry se chtěl podívat na věci, které mu po Siriusovi zůstaly a Lupin se uvolil, že do domu číslo dvanáct půjde s ním. Harry se díval na Siriusův noční stolek. Nebyl moc uklizený, jen co je pravda. Bylo na něm spoustu nepořádně poházených věcí a Harrymu to nedalo a začal se v nich prohrabovat. Tabák a dýmka… hrnek s nedopitým čajem… rukavice… tyto všechny věci, které dřív patřily Siriusovi, způsobily, že Harryho bolestně píchlo u srdce. Než se ale stačil ponořit do hlubin svého žalu, jeho pozornost upoutala jistá fotografie. Byl na ni asi tak dvacetiletý Sirius s nějakou ženou. Sirius a ta žena se objímali a drželi za ruce. Pak žena Siriusovi něco pošeptala do ucha a se smíchem odběhla. On za ní, a když ji dostihl (bylo to jen pár kroků), popadl jí do náruče a zatočil se s ní. Oba dva se pak začali smát. Harry na to užasle zíral dobrých pět minut. Pak se otočil na Lupina a nejistě se ho zeptal: "Kdo… kdo je tahle žena?"
Lupin se k Harrymu naklonil, aby zjistil, koho tím myslí. Když uviděl fotografii, trochu se zachmuřil a odpověděl: "To? To je manželka Siriuse Blacka…"
"Cože?" Harry byl překvapený, protože jeho kmotr se před ním o žádné ženě nezmínil… nejedenou ho Harry podezříval, že je ve skutečnosti gay. "Co se s ní stalo? A proč mi o ní Sirius nikdy nic neřekl?"
Lupin se hořce usmál: "No… ono se totiž není moc čím chlubit. Já sám jsem se to dozvěděl teprve pár dnů před tím než… než Sirius… než odešel…."
"Proč? A co je to za ženu?"
"Pokud se líp podíváš, možná na to přijdeš sám… rodinná podoba je v tomto případě nepopiratelná…. Už jsi měl čest s jejím synovcem… a když jsme u toho, tak s jejím bratrem vlastně tak." Lupin čekal, jestli to Harrymu nedojde, ale když Harry stále mlčel, pověděl mu její jméno: "Za svobodna se jmenovala Rosalie Malfoyová."
"Cože?" Harry nemohl uvěřit, že by si Sirius začal něco s někým z Malfoyvic rodiny… sám je přece nenáviděl. "Lucius Malfoy má sestru? Ale jak to? Jak mohl Sirius…? A proč jsem o ní nikdy neslyšel a…"
Když se Harry líp podíval na fotografii, byla Rosaliina podobnost s jejím bratrem přímo očividná. Rosalie měla podobné rysy jako Lucius, jen byla tak tisíckrát hezčí… Harry snad nikdy neviděl krásnější ženu. Rosalie měla plavé vlasy, jako její bratr, rovné a dlouhé až pod zadek. Měla větší oči než Lucius a míň ostrou bradu než on.
"Ano. Rosalie chodila s námi do školy… nikdy jsme se neměli rádi - řevnivost mezi kolejemi byla nesmiřitelná - , takže pochop, že když mi Sirius řekl, že jí celou dobu miluje, a že se před jeho uvězněním vzali, byl to pro mě docela šok. Po tom, co Siriuse zavřeli do Azkabanu, Rosalie zmizela a nikdy o ní už nikdo neslyšel."
"Ale… jak? Ona byla jako Sirius? Přidala se na dobrou-"
Lupin Harrymu skočil do řeči: "Proboha, nebuď naivní! Copak neposloucháš, co říkám? Rosalie svůj původ milovala! Chodila do Zmijozelu… a ve finále se ještě přidala k Smrtijedům!"
"Cože?!" vyštěkl Harry. "Byla Smrtijedka?! Ale jak tedy ona a Sirius…?"
"Taky jsem se ho na to ptal," ubezpečil Harryho Lupin. "A je to dlouhý příběh…."
Harry se ještě jednou zadíval na svého kmotra, jak se objímá na fotografii s ženou, která podle všeho byla zlá bezcitná Smrtijedka… a jak jsou oba tak šťastný… popravdě, Siriuse snad nikdy neviděl šťastnějšího.
"Řekněte mi to, Lupine… prosím… já to chci slyšet," obrátil se Harry na Lupina.
Ten si sice povzdechl, ale nakonec začal vyprávět: "Vlastně to všechno začalo už v Bradavicích…"
"Slečno Malfoyová, přijde vám snad normální zkoušet si kletby, které se nepromíjejí na vašich spolužácích?"
Rosalie se ušklíbla: "Rozhodně mi to přijde zábavné…"
"Pak se obávám, že máte velmi zvrácený smysl pro humor."
"To, že vám přijde zvrácený, ještě neznamená, že takový doopravdy je…"
"Kletba Cruciatus… jak jste si něco takového vůbec mohla dovolit? Chudák slečna Evansová…"
Rosalie protočila oči: "Je škoda, že se zrovna vy zastáváte té mudlovské šmejdky, paní profesorko… tak jako tak, jsem studentka Zmijozelské koleje a moje prohřešky by se mnou měl řešit profesor Křiklan, ne vy," usmála se na profesorku McGonagallovou strojeně a aniž by čekala na její reakci, odporoučela se z jejího kabinetu.
Lucius zrovna odpočíval ve společenské místnosti a povídal si s Narcissou a Snapem. Když jeho sestra Rosalie vešla do místnosti, nemálo chlapců se za ní ohlédlo. Rosalie Malfoyová byla neuvěřitelně krásná dívka už tehdy. Bylo jí šestnáct let, měla do pasu dlouhé blonďaté, skoro až bílé vlasy (podobně jako její bratr Lucius). Měla krásnou postavu… nebyla ani hubená ani tlustá a měla velká prsa a boky. Nejkrásnější na ní byl její dokonale oválný obličej - velké modré oči, bledá pleť, červené plné rty… s tím obličejem dokázala okouzlit úplně všechny, když chtěla.
"Tak co?" kývla na Rosalii Bellatrix Blacková, která vešla do místnosti ve stejném okamžiku jako Rosalie… byly to velké kamarádky.
"Ale coby…" opáčila líně Rosalie. "McGonagallová se mohla zbláznit, že se prý chovám 'zle'… prý bude informovat Brumbála, že mám zvláštní sklony a nadání k černé magii."
Belatrix se zasmála: "Vsadím se, že po tom, co Potter zjistil, žes uřkla tu malou šmejdku, tě chtěl zabít!"
Rosalie se připojila k smíchu své přítelkyně: "Zabil by mě, kdyby se nebál, že uřknu i jeho!"
Tentokrát se zasmál i Snape, který celou dobu bedlivě poslouchal rozhovor děvčat a až do té doby vztekle zatínal dlaně v pěst. Teď už se zdál být trochu uvolněnější.
"Ale no tak, Seve," drcla do něj loktem Rosalie. "Neříkej mi, že se ti pořád ještě líbí ta špinavá mudlovská šmejdka! Jsou tisíce hezčích a urozenějších holek než je ona…"
"Snad tím nemyslíš sebe?" opáčil ironicky s nepatrným úsměvem Severus.
Rosalie se usmála: "Asi tě zklamu, ale sebe vážně nemyslím… chápej, nejsi můj typ."
Lucius nemohl odolat a chopil se příležitosti rýpnout si do své sestry: "No jo, Snape… kdybys chtěl strávit noc tady s Rosalií, musel by ses stát napřed slavným hráčem famfrpálu… tedy, nemusel bys být ani tak moc slavný, stačilo by být bohatý…"
Kolektiv přátel se hlasitě rozesmál, ale Rosalie se jen lehce pousmála: "Jsem něco jako roztleskávačka, takže tohle je prakticky moje práce!" Zase se smáli všichni… tentokrát i s Rosalií.
Lucius pokračoval v jejich rýpavém rozhovoru: "Ale měla bys podporovat svoje vlastní družstvo… ne obšťastňovat chytače konkurence… i když pochybuji, že by si Potter stěžoval."
Škádlivé rozhovory sourozenců Malfoyových byly pověstné a mnohdy bavily celou Zmijozelskou kolej… ale hádky sourozenců Malfoyových bavily zmijozelské - a nejenom je - ještě víc… zvlášť proto, že většinou došlo k nějaké menší bitce, a jeden ze sourozenců byl většinou ve směšně ubohém stavu odnesen na ošetřovnu, kde strávil nekrátké minuty, protože jeho druhý sourozenec obvykle nevěděl, jak ho odklít (nejednou si ani pořádně nepamatovali, jakou kletbu vlastně použili).
Rosalie se zlobně podívala na svého bratra. O jedné jediné noci, kterou James Potter a Rosalie Malfoyová strávili spolu ve stanu (vzhledem k podnapilosti Jamese i Rosalie nikdo nevěděl, co přesně se v tom stanu dělo, ale kolemjdoucí údajně slyšeli prapodivné zvuky), se zásadně nemluvilo… tedy ne před Rosalií. Rosalie si nic pořádně nepamatovala a tvrdila, že Potter ji zastihl nepřipravenou a seslal na ni matoucí kouzlo, načež ji znásilnil. Lucius, který byl, ale ze začátku večera se sestrou tvrdil, že Rosalie na oslavu vítězství Zmijozelu ve famfrpálovém školním poháru toho vypila tolik, že si pletla každého s každým, a že je dost možné, že si myslela, že Potter je někdo úplně jiný - nebo alespoň, že je ze Zmijozelu - a že tak není vůbec překvapivé, že si z toho večera nic nepamatuje. Rosaliina nejjasnější vzpomínka byla na další den ráno, kdy ji i Pottera odvezli na ošetřovnu, protože hned po probuzení se pokusili jeden druhého uřknout (na ošetřovně ji pak udělali těhotenský test… Rosalie si pak kromě toho, že není těhotná, mohla být stoprocentně jistá i tím, že není panna… což bratrovi samozřejmě nikdy nepřiznala, Lucius ale stejně už dávno věděl své).
"Potter je slabomyslnej idiot a s takovým bych si nikdy nic nezačala… ani omylem!" řekla povýšeně Rosalie.
"No jasně," ušklíbnul se Lucius. "To jsme všichni minulej rok viděli…" říkal ironicky.
"Seš blbej," odfrkla si Rosalie a povýšeně odešla do své ložnice. Belatrix se vydala za ní a obdařila Luciuse pohledem, který říkal něco jako: "Musíš to pořád dělat?"
Byla zrovna třetí přestávka a studenti šestých ročníků měli před hodinou lektvarů. Před učebnou postávali studenti seskupení do malých hloučků a vesele se bavili. James Potter, Sirius Black, Remus Lupin a Peter Pettigrew měli svůj vlastní kroužek uprostřed a James jako obvykle ostatní bavil tím, že si hrál se zlatonkou. Sirius svého přítele tentokrát, ale moc nevnímal. James si toho všimnul a nespokojeně se podíval směrem, kam Sirius celou dobu koukal.
"Proč na ní pořád tak civíš, Tichošlápku?" drcnul do přítele James.
"Je pěkná…" protáhl líně Sirius.
"Cože?" nevěřil svým uším James. "Jsi v pořádku? Mluvíme tady o Rosalii Malfoyový!"
"Jasně, je to kráva, ale hezká být může. Respektive, hezká je… a to nemůžeš popřít, Jamesi," ušklíbl se na kamaráda. "Upřímně, kdyby vyšel nějakej kalendář s jejími akty, tak bych si ho rozhodně koupil a vyvěsil… no, nad postel asi ne - nepotřebuju jí vidět pořád -, ale na záchod bych ji klidně dal!"
James zavrtěl hlavou: "Jsi strašně povrchní…"
"Jen se rád dívám na hezký věci," smál se, "to ještě neznamená, že se s nima potřebuju bavit." Sirius se zase zadíval na Rosalii. James se vrátil ke své zlatonce, ale když zaslechl, jak někdo z kroužku zmijozelských studentů, ve kterém postávali i
Malfoyovi, zvýšil hlas, připojil se k Siriusovi.
Malfoyovi, zvýšil hlas, připojil se k Siriusovi.
"Jdi do prdele, Luciusi, je to moje!"
"Matka říkala, že se máme střídat!"
"Matka tady není!"
"Krávo!"
"Kreténe!"
"Zase děláš scény! Seš hysterická!"
"Já si nezačala!"
"Dej mi to!"
"Nešahej na to! Ještě to rozbiješ a…"
Rosalii přerušil hlas Jamese, který společně se svými přáteli přistoupil k jejich hloučku: "Ale copak, copak? Že by další sourozenecká rozepře? Možná by vám neuškodila rodinná terapie…"
"Jdi do prdele, Pottere!" řekli jednohlasně Lucius i Rosalie a jakoby jejich předešlá hádka nic neznamenala, byli zase hned za jedno, stoupli si blíž k sobě a věc, kterou Rosalie držela v ruce, a o kterou se hádali, zakryli pláštěm dřív, než James nebo kdokoli jiný z Nebelvíru mohl zjistit, co to vlastně je.
"Ale no tak, co je?" opáčil James. "Dneska jsme asi vstali naší čistokrevnou levou nožičkou napřed, viď, Luciusku? A Rosalinka to evidentně zase přehnala s líčením…"
Rosaliin i Luciusův obličej byl náhle ještě bledší než normálně, což obvykle neznamenalo nic dobrého. Rosalie rychle sáhla po hůlce, ale Lucius byl rychlejší. Namířil ji na Jamese a zasyčel: "Ještě jednou urazíš mojí sestru a vyzkouším si na tobě takovou kletbu, že se už nikdy nevzpamatuješ!"
"Ale no tak, Malfoyi, oba dva víme, co je sestřička zač," šklebil se James.
"Řekl sis o to, Pottere," zavrčel Lucius. "Mdloby na Tebe!"
James se ušklíbl: "Protego…" a Lucius Malfoy ztuhnul a skácel se k zemi.
"Tak tohle jsi už vážně přehnal," zavrčela Rosalie, rychle namířila hůlku na Jamese a řekla: "Confringo!"
"Protego!" Rosalii minula kletba jen o kousek. Ten kdo se pokusil obrátit její kletbu proti ní, nebyl James, ale Sirius. To se už skoro všichni studenti ze Zmijozelu i z Nebelvíru začali dívat na tuhle roztržku a vzápětí na sebe začali pokřikovat a hádat se spolu.
"Blacku…" oslovila Siriuse odměřeně Rosalie. "Právě jsi mi zkazil náladu…"
Nikdo, dokonce ani Rosalie nemohl popřít, že Sirius Black byl neuvěřitelně pohledný. Rosalie se na něj nerada koukala, protože po delším prozkoumávání, se přistihla, že uvažuje o tom, že vlastně ještě neviděla hezčího kluka, než je Sirius. Svým způsobem jí strašně štval, zároveň jí ale i imponoval… to by samozřejmě ale nikdy nepřiznala.
"Ale no tak, Malfoyová," ušklíbl se Sirius. "Snad se tak moc nestalo… nebo se ti snad mám omluvit, že jsem tě nenechal uřknout svého kamaráda?"
"Někdo by o tobě mohl říct, že jsi krvezrádce, Blacku," zasyčela potichu Rosalie.
"A co když jsem hrdý na to, že jím jsem?" opáčil posměšně Sirius.
"Hajzle!" zavrčela.
"Děvko!"
"Co? No… ty… Crucio!" Kletba jen těsně minula Siriuse.
"Tebe zakázaný kletby baví, co?" štěkl na ni Sirius. "Seš nechutná. Mdloby na-"
"Tak dost!" To byl profesor Křiklan, ředitel Zmijozelské koleje. "Co si to dovolujete, Blacku? Napadat studentky na chodbách? Za to vás čeká školní trest!"
"Ale pane profesore," ozval se Lupin, který se jal hájit svého kamaráda, "ona na něj chtěla použít kletbu… vyslala proti němu kletbu crusiatus. Minulo ho to jen o kousek."
Křiklan se zaskočeně podíval na Rosalii: "Je to pravda, slečno Malfoyová? Už zase?"
Rosalie se Křiklanovi zpříma podívala do očí a nepatrně přikývla: "On… říkal mi, že… použil slovo 'děvka' a je to krvezrádce."
"Rosalie, nezajímá mě, jaké jste k tomu měla důvody… tahle kletba patří mezi ty, které se nepromíjejí! A nepromíjí se z dobrých důvodů! Kdybyste byla dospělá, mohla byste jít do Azkabanu. Takhle vám uděluji jenom školní trest… který si mimochodem odpykáte spolu s panem Blackem. Tuhle sobotu v devět večer se hlaste u Filche," oznámil stroze Křiklan a odemknul učebnu. Ve dveřích se na okamžik zastavil a smutně se podíval na Rosalii: "Rosalie, víte tohle je přesně ten důvod, proč je váš bratr prefekt a vy ne."
Rosalie jeho slova ale ignorovala: "Já a Black dostaneme školní trest prakticky za nic, jenom za nějaký připosraný pokusy a Potter, který uřknul Luciuse z toho vyvázne jen tak?!"
"To ste byl vy, Pottere?" Křiklanova pozornost se rychle obrátila k Jamesovi.
"Já se bránil. Malfoy na mě vyslal-"
Křiklan protočil oči a zoufale zakřičel: "Proboha, to nemůže být alespoň jeden tejden, kdy byste se jeden druhého nepokusili uřknout?! Jestli to takhle půjde dál, budete mít všichni tolik záznamů, že pro žádné další nezbude místo! A vytáhněte si ty kotlíky rychle! Už je zase půlka hodiny v tahu!"
"Jestli to takhle půjde dál, použiješ kletbu Avada Kedavra a pak tě do toho Azkabanu vážně pošlou…" říkal sestře napůl žertovně Lucius.
Narcisa Rosalii položila ruku na rameno: "Ale ty jí používat nebudeš, že ne? Vůbec bys ty zakázaný kletby měla omezit…"
Rosalie se líně protáhla a lehla si na gauč. "Abych pravdu řekla… někdy mám chuť to vážně udělat. Ten Potter mě sere čím dál víc… a co teprve Black! Jestli nedostane rozum, stane se z něj ještě mudla!" Všichni přítomní se rozesmáli.
Belatrix si načechrala vlasy a říkala: "Drahý bratránek to nemá v hlavě v pořádku. Měl by se zavřít ke Sv. Mungovi, aby naší rodině nedělal takovou ostudu!"
"Víš, co mi řekl na to, když jsem mu říkala, že je krvezrádce?" podívala se na Bellatrix Rosalie.
"Co?" ptala se jí zaujatě Bella.
"Že je na to prý hrdý! Chápeš to? Hrdý! Půlka naší koleje by vraždila pro to, aby měla alespoň z poloviny tak dobrý rodokmen jako on a on řekne, že je na to hrdý… bylo mi z toho na nic!"
"A to si představ, že by to měl být tvůj bratranec," řekla znechuceně Narcissa a Bellatrix souhlasně přikývla.
Rosalie se trpce usmála: "Ne, holky, to vy si představte, že byste s ním musely trávit několik hodin školního trestu!"
Bella i Cissa nasadily odpovídající škleb.
"Jen doufám," poškrabal se na hlavě Lucius, " že tě nebudou nutit, aby ses mu omlouvala."
Rosalie na něj nevěřícně vyvalila oči: "To přece nemůžou! A i kdyby… já se mu omlouvat nebudu! Kdybych mohla, udělala bych to znova… jen bych se tentokrát trefila!"
"To je fakt neuvěřitelný! Ona na mě použije Crusiatus a já pak ještě dostanu školní trest?! To je úroveň… Budu s ní muset strávit celej večer! Fakt nevím, jak to přežiju!"
"Neříkal jsi náhodou, že se na ní rád díváš?" popíchnul Siriuse James.
"Ano, ale z dálky," zahořekoval Sirius. "Nebo klidně i zblízka, když mlčí…."
"O víkendu nemusíme nosit hábity… třeba bude mít na sobě jeden z jejích pověstných výstřihů," snažil se kamaráda utěšit James.
"Prase…" prohodila Lily Evansová, když zrovna kolem Jamese procházela a zaslechla, co právě říkal svému kamarádovi.
James se za ní zmateně otočil. Pak se zase, tentokrát trochu sklíčeně, obrátil k Siriusovi aby mohl poslouchat jeho stěžování.
"Určitě zase nasadí tu starou známou písničku, kterou musím pořád poslouchat doma: 'krvezrádce, krvezrádce, bla bla bla… nejradši bych na ten trest nešel!"
"Tak na něj nechoď…" navrhnul James.
Sirius se jen smutně ušklíbl: "Pak dostanu další a to radši nechci riskovat… přece jenom, mohl jsem dopadnout i hůř: mohl jsem ten čas taky trávit s mou drahou sestřenkou Bellou… a to by asi bylo ještě nepříjemnější!"
"Proč? Bellatrix se ti nelíbí?" popíchnul ho James a začal se strašně smát, protože, Belatrix byla sice nádherná, ale působila tak nebezpečně, že by se mohla líbit jedině nějakému masochistickému úchylovi.
"Ne," zakřenil se Sirius, kterého evidentně napadlo to samé.
Kapiotla 2. TREST
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
