,,Jsem tlustá! Bože, ty špeky! Ta váha! Ten tuk! Nemůžu se ani vidět…! Ty špeky! Vypadám jako tank! Jsem obalená pneumatikami! Pod kůží se mi rozkládá nespočet jednotek tuku! Tisíce a tisíce kalorií! Jsem tlustá!"
,,Daiderie, drž už sakra hubu! Chci spát!" zakřičel Deidara na svou sestru, načež nešťastně zabořil hlavu do polštáře.
,,Deidaro! Ty vůbec nevíš jaký to je vážit o jedenáct kilo víc, než bys měl, sdílet pokoj se svým pošahanym bratrem a k tomu všemu mít ještě roztřepený konečky vlasů!" řeklo mu nešťastně jeho o šest minut, šest vteřin a šest desetin vteřiny mladší dvojče, načež opět pokračovalo ve svém hysterickém záchvatu.
Daiderie neměla tak docela pravdu. Deidara sice opravdu netušil, jaké to je mít o jedenáct kilo víc, než by měl mít a svůj pokoj sice nemusel sdílet se "svým pošahaným bratrem", ale bohatě mu stačilo, že ho musel sdílet se svou pošahanou sestrou, a ačkoli se mu to dařilo maskovat, konečky se mu také třepily.
Opravdu se moc těšil na to, až jeho milovanému dvojčátku konečně opraví topení a bude se moci vrátit k sobě. Skrýš Akatsuki nepatřila mezi nejmodernější stavby. Často vypadávaly pojistky a rozbíjelo se topení, netekla teplá voda a podobné věci.... A jeho sestřička odmítala spát ve svém zimou prolezlém pokoji, takže se nastěhovala k němu. Bohužel byla zrovna v ,,předčasné krizi středního věku". Pravda, bylo jí sice sedmnáct, ale asi před týdnem se s ní rozešel Itachi a Daiderie si konečně uvědomila všechny své přírodní nedostatky. Problém byl v tom, že měla tendenci se o to své "uvědomnění" podělit se svým okolí, které teď bohžel čítalo jejího bratra Deidaru.
,,Daiderie, spi už! Budu mít kruhy pod očima…. My OBA budeme mít kruhy pod očima! Budu vypadat strašně! Sestřičko, tohle mi nemůžeš udělat!" snažil se Deidara svou sestru uklidnit.
,,Deidaro! Projev trochu soucitu, člověče! Jsem tvoje sestra!" fňukala Daiderie.
,,Fajn, souciťuju! A už spi!" odbyl ji Deidara v marné snaze usnout.
,,Fňuk! J-já… já jsem tak tlustá! Mám strašný obočí! Příšernou postavu! 60 kilo! Bože! Bože! Bééééé! Itachi, ty hajzle!"
,,Tak a dost!" vypěnil Deidara. ,,V tomhle já nemůžu žít! Máš pravdu, Daiderie! Jsi tlustá, třepí se ti konečky vlasů a jsi strašná! A já jdu spát k Itachimu, protože ty… ty mě ničíš, víš o tom? Zítra budu vypadat strašně! Bože…" skučel Deidara, zatímco si bral do náruče peřinu a polštář, načež se za ním s velkým prásknutím zavřely dveře.
,,Deidara-senpai! Vstávejte! Dneska je na vás řada s vařením." To byl Tobi. Netušil, že přes noc Deidaru z jeho pokoje vypudila Daiderie, a tak neohrabaně šťouchl do podivného válečku, který byl zabalený v dece.
Zpod deky vykoukla blonďatá hlava a rukou si z obličeje odhrnula vlasy, které měly naprosto stejnou barvu, jako vlasy Deidary, jenom byly kudrnaté.
Tobi poznal, že je zle: ,,A sakra…".
,,Ten magor," říkal ostrý dívčí hlas a zabalená hromádka se na posteli unaveně posadila, ,,tady není! Je u Itachiho! A ty," řekla a blesku rychle uchopila kunai, který Tobimu tiskla na krk, ,,se odnauč budit spící krásky, jako jsem já. Nedopadá to totiž většinou moc dobře," bručela, když zase zalezla pod deku. Počkala si až se za Tobim zavřou dveře, a hned vyskočila z postele.
Utíkala k zrcadlu, shodila ze sebe noční košilku a oblíkla se do spodního prádla. Stoupla si k zrcadlu z profilu a nešťastně uchopila svoje malé špíčky, které jí připadaly, jako obrovské nádrže sádla. ,,Jsem tlustá!" zanaříkala. Ještě chvíli se nakrucovala před zrcadlem, ale nakonec se na sebe už ani nemohla dívat, tak se raději oblekla.
Daiderie nerada nosila ,,Akatsuki plášť". Byla členka Akatsuki v utajení. Nikdo nevěděl, že Deidara má sestru, natož dvojče a už vůbec nikdo neměl tušení, že to dvojče, by mohlo být v Akatsuki stejně jako on.
Daiderie tedy většinou nosila červené boty na deseticentimetrovém podpatku,krátké černé mini šaty, pod kterými nosila podvazky a červené tílko, černé síťované tričko s dlouhým rukávem a červené tričko s krátkým rukávem. Všechny vrstvy byly vidět, protože mini šaty byly jen na ramínka. A pak ještě měla řetízek s přívěškem. Byla to černá polovina Jing a Jang - Jing, ženský prvek. Jang - bílou polovinu a zároveň mužský prvek nosil Deidara.
Daiderie se tedy začala česat. Nesnášela svoje vlasy. Neustále Deidarovi záviděla, že zrovna on má rovné krásné vlasy, zatímco ona je musí mít věčně zacuchaní a neupravené. Z levé strany obličeje měla všechny vlasy sčesané dozadu a sepnuté černými sponkami. Tyhle vlasy, si také vázala do nepořádného drdolu, sepnutého pomocí dvou jehlic, které používala i v boji. Drdol stejně moc nedržel. Většina pramínků z něj vypadávala a vtírala se jí k pravé straně obličeje. V levém uchu měla Daiderie dvě dírky, ve kterých nosila dvě náušnice. V dírce, která byla víc v zadu, měla kroužek a v dírce, která byla víc vepředu měla nějakou podivnou visací náušnici. Měla kudrnaté vlasy naprosto stejné barvy jako Deidara, měla i stejné rysy jako on jenom o něco víc ženské. Byla prostě Deidara v ženském vydání… jen oči měla jiné - temně černé.
Daiderie se ještě trochu nalíčila, navoněla, vzala si s sebou kabelku, do které nacpala veškerou svojí kosmetiku a líčidla, včetně věcí potřebných k manikúře a pedikúře a vyrazila na snídani.
,,Já ti ukážu Itachi! Pche! Přece nepotřebuju k životu nějakého zvrhlíka se sharinganem! Dokážu mu, že můžu být, krásná, milá, vyrovnaná, zábavná a společenská i bez něj!" říkala si Daiderie.
,,Bééé!!! To je tak romantický! Fňuk! Chudák Rose! Proč Jack? Proč on? Proč ne já…. vzlyk!"
,,Kurva, Deidaro, uklidni si tu svojí pošahanou sestru…" vrčel Zetsu.
,,Hej ségra, drž už zobák!" pokusil se Deidara naplnit svou bratrskou autoritu.
Daiderie zabalená v dece, naprosto neupravená, nenalíčená a oblečená ve svém pyžamku se srdíčkama právě dojídala další bonboniéru, načínala novou, šla k DVD a vyměňoval Titanic za Deník Bridget Jonessové.
,,Říkals něco?" byla její ubrečená reakce na Deidarovo přání.
,,Že máš sklapnout!" zahučel Deidara. ,,Za chvíli dorazí Itachi a přece nechceš, aby tě viděl v tomhle stavu, nebo ano?" pokoušel se ji motivovat.
,,Itachi je hajzl!" zahuhla Daiderie z gauče naproti televizi, na který se už stihla vrátit, dojídajíc bonbon napuštěný rumem.
,,Ten tvůj ,hajzl', jak říkáš,
stojí přímo vedle tebe Daiderie, a moc dobře tě slyší," ozval se jí u hlavy ledový hlas jejího bývalého.
stojí přímo vedle tebe Daiderie, a moc dobře tě slyší," ozval se jí u hlavy ledový hlas jejího bývalého.
Daidarie se rychle vysmrkala a naštvaně řekla: ,,Fňuk! Jenomže já jsem ráda, že jsem se tě zbavila, víš Uchiho?"
,,Pokud si dobře vzpomínám, tak to já jsem se zbavil tebe…" ušklíbl se Itachi a v jeho červených očích se mu podivně zablesklo.
Daidarie zalapala po dechu: ,,C-cože? Cos… so si to sakra dovoluješ, ty rozmazlenej červenookej úchyle! Ty… idiote! No… j-já nemám slov… t-to…. Deidaro, zastaň se mě!" poručila bratru.
Deidara zrovna hrál s Hidanem šachy, o kterých se domníval, že jsou dáma, takže se strašně moc divil, že prohrává a chtěl s tím něco udělat, a tím pádem neměl ani trochu náladu hádat se s Itachim ohledně svojí sestry a dávat tak v sázku svůj obličej. Takže jí ignoroval.
,,Vrrr!" vrčela Daiderie. ,,Idiot! A co chceš ty?!" vyštěkla na Itachiho.
,,Ty a ty," ukázal na Daiderie a na Hidana, ,,máte jít za Leaderem."
,,Proč jako?" vrčela Daiderie.
,,Jak to mám asi vědět. Nová mise… nebo možná usoudil, že jsi neschopná, nevyrovnaná a psychicky labilní, nemůžeš se mnou vydržet v jednom baráku, a tak se tě chce zbavit…" uvažoval Itachi jízlivě.
,,No Deidaro, slyšíš to?" naježila se Daiderie. ,,Řekni něco!" dožadovala se podpory.
Deidara se konečně odtrhl pohledem od šachovnice a svoje oči zabodl do své sestry.